close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Měsíc

9. listopadu 2007 v 18:50 |  Vesmír

Cesta na Měsíc


Měsíc - náš nejbližší nebeský soused se od nepaměti těší značnému zájmu obyvatel planety Země. Stejně jako planety kolem Slunce, také Měsíc kolem Země obíhá po eliptické dráze.

Měsíc čtyřikrát menší než Země, pohybuje se však pouze 400 tisíc kilometrů daleko, takže na něm můžeme dokonce pouhýma očima zahlédnout celou řadu zajímavých detailů.

Měsíční moře a pevniny

Těmi nejnápadnějšími jsou tmavé a světlé skvrny viditelné i neozbrojeným okem, tedy měsíční moře a pevniny. Pokud pozorujeme Měsíc bez dalekohledu, je důležité dostatečně zeslabit jeho jas. Proto se na něj díváme jěště za soumraku. Pomoci si také můžeme vhodnými filtry (slunečními brýlemi, vnitřky počítačových disket) a studovat ho můžete i ve dne nebo z poloosvětlené místnosti. Jak se pak sami přesvědčíte, za příznivých podmínek na měsíčním povrchu hravě spatříte nejen již zmiňovaná tmavá moře, ale také některé zálivy, jezera a světlá místa v okolí velkých kráterů.

Střídání fází

Asi nejznámějším a nejnápadnější úkazem spojeným s Měsícem je střídání fází. Celý cyklus měsíčních proměn trvá dvacet devět a půl dne a začíná novem. Tehdy se Měsíc nachází přibližně mezi námi a Sluncem. Osvětlena je jeho odvrácená strana a při pohledu ze Země je tudíž neviditelný: Díváme se na jeho temnou polovinu, a také se zdržuje na denní obloze poblíž Slunce.

Jenom pár dní poté spatříme jeho uzoulinký srpek nízko nad západním obzorem, krátce po západu samotného Slunce. Měsíc se totiž na své dráze posunul tak, že naše denní hvězda ozářila pravý okraj jeho přivrácené polokoule. Každý další večer pak můžete sledovat, jak se na nebi osvětlený srpek zvětšuje.



Zhruba za sedm dní má podobu písmene D - je v takzvané první čtvrti. Tím se myslí, že je ve čtvrtině své dráhy kolem Země (od novu). Měsíc v první čtvrti vychází kolem poledne a zapadá o půlnoci.

Za čtrnáct dní od novu se nad východem objeví v době, kdy se na protější straně schovává Slunce. Měsíc je v úplňku, bývá vidět po celou noc a zapadá až nad ránem. Jeho oslnivý plný kotouč se tehdy těší velké pozornosti. I dnes si mnozí lidé myslí, jak na nás a přírodu kolem záhadně působí, skutečnost je samozřejmě poněkud jiná. Měsíc sehrál významnou roli při vývoji života na Zemi. Přílivy a odlivy, které v pozemských oceánech způsobuje, určitě pomohly při přechodu vodních živočichů na souš. Nicméně vliv úplňku na růst hub, počasí, náměsíčníky a jiné je pouze nepodloženou pověstí.

Po úplňku začne Měsíc opět couvat: Na jeho světlé pravé straně se opět objeví terminátor, který se pohybuje a jakoby neustále ukrajuje osvětlenou část. Ve věku tři týdnů má tvar písmene C, vychází po půlnoci a zapadá za bílého dne kolem poledne. Tehdy vstupuje na své dráze do poslední čtvrtiny, proto se této měsíční podobě říká poslední čtvrť.

Čtyři týdny od novu se definitivně ztratí v záři slunečních paprsků. Projde novem a po několika dnech opět se objeví na večerní obloze. Celá jeho pouť, začíná znovu...

Popelavý svit

Krátce předtím, než zmizí, si můžete nad ránem, už při svítání, všimnout zajímavého úkazu: Na ještě tmavé obloze uvidíte nejen uzoulinký srpek, ale i Sluncem přímo neosvětlenou část měsíčního disku. Stejně často se s tímto jevem, kterému se říká popelavý svit, setkáte i na večerní obloze, v období krátce po novu.

Neznamená to však, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla. Ani to, že má atmosféru, ve které se světlo rozptyluje a ozařuje tak oblasti, kde nastala měsíční noc. Jedná se pouze o sluneční světlo... V době kolem měsíčního novu je totiž Země při pohledu z Měsíce v úplňku. Vzhledem k tomu, že je výrazně větší, na nebi svítí dvacetkrát až stokrát více než Měsíc v podobné fázi při pohledu ze Země. Popelavý svit tedy není nic jiného než sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět.

Moře jasu a Moře klidu

Při pohledu na povrch našeho nejbížšího souputníka si všimneme temných moří - Moře jasu a Moře klidu, na které se napojuje Moře hojnosti a menší, světlejší Moře nektaru.

První jmenované - Moře jasu - je šesté největší měsíční moře. Přesto jeho rozměry jsou snad srovnatelné s nejmenšími moři pozemskými. Ostatně celý Měsíc je neobyčejně malý. Jeho celková rozloha je přibližně stejně velká jako Afrika.

U jižního okraje Moře jasu v červenci roku 1969 přistálo Apollo 11 s Neilem Armstrongem a s Edwinem Aldrinem, stali se prvními pozemšťany na povrchu našeho vesmírného souseda.

Moře jasu je od rozsáhlejšího Moře dešťů odděleno (úplně nebo jen částečně) světlým pohořím Alp, Kavkazu a Apenin, která se napojují na velmi nápadnou (obzvláště kolem úplňku) oblast jasných paprsků kolem kráteru Koperník.


Moře, jezera či bažiny na měsíci samozřejmě nemají s vodou nic společného. Jde o ohromné krátery, nebo jejich části, které před několika miliardami roků vyplnila tmavá láva.

Moře nektaru

Na jihovýchodě, už v oblasti světlé pevniny, najdete na měsíčním disku Moře nektaru. Toto moře má vytvořila planetka o průměru zhruba sto kilometrů, která se do těchto míst zřítila před necelými čtyřmi miliardami roků. Kráter zakrátko vyplnila láva.




Moře nepokojů

U severovýchodního kraje měsíčního disku najdete Moře nepokojů. Můžeme si všimnout, že s odstupem několika dní mění svůj vzhled: Od protáhlé elipsy až po široký ovál. Pro pozemské pozorovatele totiž Měsíc provádí komplikované kývavé pohyby (tzv. librace), díky kterým se k nám střídavě naklání a zase odklání. Tyto změny jsou nejzřetelnější u objektů poblíž okraje viditelného měsíčního disku. Díky libracím také můžeme ze Země vidět až 59 procent měsíčního povrchu.

Moře nepokojů je ve skutečnosti, jak se přesvědčili astronauti a také řada kosmických sond, prakticky kruhové. Při pohledu shora vypadá jako mírně výstředný ovál dlouhý 560 kilometrů a široký 430 kilometrů. My se ale na něj díváme z boku.

Moře dešťů

Moře dešťů má průměr tisíc dvě stě padesát kilometrů a jedná se vlastně o největší kráter na přivrácené straně Měsíce.

Na severozápadním okraji Moře dešťů můžete pozorovat zbytek většího kráteru: Záliv duh. Jeho průměr je 280 kilometrů a nejnápadnější je v době, kdy se k němu z východu blíží hranice světla a stínu.

Koperník

Vznik tohoto kráteru je datován na dobu asi před osmi sty miliony roky, historicky tedy poměrně nedávno, a jeho průměr činí o něco více než devadesát kilometrů. Samotného ho bez dalekohledu nemůžeme spatřit. bez problému viditelná je však rozsáhlá soustava světlých paprsků, což je materiál vymrštěný při dopadu tělesa.

Povrch Měsíce díky kosmickému záření a neustálému bombardování mikrometeority tmavne. Nejsvětlejší oblasti jsou proto ty, kde byl zčernalý povrch odkryt nebo překryt materiálem při dopadu tělesa.

Podobné paprsky můžeme nalézt také u jiných mladých kráterů. Například Aristarchus, Kepler a Tycho.

Ve světlému okolí Koperníka na jihu nalezneme kráter Fra Mauro, kde přistálo Apollo 14, a na západě pak nalezneme kráter Kepler. Ten ale bývá častěji vidět jen jako světlá skvrna. Od něj je možné směrem na sever uvidět světlý pás, jenž se táhne přes okolí kráteru Aristarchus až k pevnině oddělující Moře chladu od Moře dešťů a Moře jasu.

Oceán bouří

Na jih a západ od Koperníka se rozprostírá Oceán bouří, který končí Mořem vláhy, částečně odděleným světlou pevninou v okolí kráteru Gassendi o průměru 110 kilometrů. Na východě pak najdete Moře oblaků s několika nejasnými drobnými světlými útvary.




Detail kráteru Tycho


Jižní část Měsíce

Světlá pevnina, jež dominuje jižní části Měsíce, je mnohem starší než tmavá měsíční moře. Oblast je označována jako Jižní pahorkatina. Je důkladně ruzrušena obrovským množstvím různě velkých kráterů. Mezi největší patří např. Clavius o průměru 225 kilometrů. Tento útvar, stejně jako ostatní velké krátery na pevnině, je nápadný obzvlášť v době, kdy kolem prochází tzv. terminátor.



Centrální část Měsíce

Plný detailů je i střed přivrácené strany Měsíce, pozorovatelný mezi první a poslední čtvrtí. Výrazných tmavých skvrn si můžete všimnout v Zálivu středu a světlejším Moři par.

Giovanni Riccioli

Jména mnohých výrazných útvarů na Měsíci pocházejí z "dílny" italského astronoma Giovanni Riccioliho. V roce 1651 vydal mapu, na které byly moře, pohoří a krátery pojmenovány podle významných vědců a pozemských útvarů. Jména moří pak odvodil podle tehdy předpokládaných vlivů Měsíce na počasí a duševní stavy lidí...

Měsíční pohyby

Během fází vidíme vždy jen jednu polovinu měsíčního disku. Ale není to přesně polovina - je to 59 %. Jak je to možné?
Měsíc provádí kývavé pohyby, díky kterým se k nám střídavě naklání, takže můžeme nahlédnout za některý z jeho okrajů. Těmto pohybům říkáme souhrnně librace. Jsou celkem čtyři druhy librací.



Optická librace v délce: V souladu s druhým Keplerovým zákonem se Měsíc pohybuje v odzemí o něco pomaleji než v přízemí, ale rychlost jeho rotace zůstává stejná. Rotace se tedy za oběhem trochu zpozdí nebo zrychlí a my můžeme nahlédnout za západní nebo za východní okraj přivrácené strany. Librace v délce je nejvýraznější ze všech, přiklání k nám střídavě východní a západní okrajové oblasti o 7° 54´. Je rozeznatelná i při pohledu bez dalekohledu a zmiňují se o ní až astronomové Giovanni Batttista Riccioli (1598 - 1671) a Johannes Hevelius (1611 - 1687).



Optická librace v šířce - Měsíční osa rotace není kolmá na rovinu jeho oběhu kolem Země, ale svírá s ní úhel 6° 41´. Následkem toho se k nám střídavě natáčí buď severní nebo jižní pól. Měsíc pozorujeme chvíli z mírného nadhledu a chvíli z podhledu. Toto vychylování dosahuje 6° 50´.



Optická librace paralaktická - Naše planeta je vůči blízkému Měsíci veliká a tak záleží, ze kterého místa na Zemi ho zrovna pozorujete. Rozdíl mezi tím, jestli vám v dané chvíli Měsíc zrovna vychází, nebo jestli jej máte rovnou nad hlavou, činí 0,9° až 1°.

Fyzická librace - Kromě optických librací známe také libraci fyzickou (skutečné kývání Měsíce). Vzniká tím, že Měsíc nemá dokonale kulový tvar, nýbrž je mírně protažený ve směru k Zemi. V důsledku gravitačního působení Země a Slunce proto dochází ke kývavému pohybu Luny kolem spojnice Země-Měsíc. Tento pohyb je pomalý dosahuje hodnoty jen asi dvě desetiny úhlové minuty, což je pro pozorovatele zcela zanedbatelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama