Nejdřív si pro Pusíčka přijeli na farmu pro chov činčil jedni lidé.Ta paní co si ho vyzvedla má dceru,a ta zjistila,že má alergii na chlupi,a tak ho dali jiným lidem.Ty měli pro změnu syna,a ten Pusíčka DOSLOVA TÝRAL.Ale jak jinak,než aby se nezjistilo,že má též alergii na většinu zvířat.Jednoho dne přišli za námi jako že nám nesou dárek.Byl to takoví nechtěný dárek..Ale mamka se sliovala toho chudáčka a vzali jsme si ho domů.Mě byly asi tři roky když jsme ho dostali..Teď ho máme asi..řekla bych že osm let.A od té doby se pusíček malilinko ochočoval.Ale dal se chovat až tak před nedávnem.Ale co to bylo asi nejvíce možné,se ochočil až potom co jsem ho dostala do péče já.Sestra se o něj starala dobře to já netvdím že ne,ale nevěnovala se mu tolik,a on byl pořád sám zavřený v komoře,takže ani neměl možnost se nějak víc spřátelit s námi.Ale ani já jsem si ho moc nevšímala.Ale jen co jsem ho dostala,měla jsem takovej pocit že se o něj musím prostě postarat lépe něž sestra a že jí prostě musím dokázat že ho dokážu ochočit=D!!!To se mi nakonec musím žíct podařilo.Teď je mrtvý:'O(...Zemřel 15.10. roku 2007:'O(...
Tak to je takový chvílemi smutný životopis Puclíčka......